aktualizováno: 23.10.2017 11:57:33 

Křetínské modelové železniční klubíčko

Zkušenosti a nápady
Zkušenosti a nápady...
 
Co zde najdete:
     Podsekce:   Jedna z možností, jak vyrobit velké možství jehličnanů.
                       Skalní masivy.                      
                       Typy pomocníků v depu. 
          
    Na stránce:    Řešení jak vyrobit stromovou kulatinu.
                         Jak ukončit telefonní vedení u tunelového portálu.
                         Typ na stěnu k zachycení padajícího kamení.
                         Závořářské stanoviště.
                         Sdělovací buňku.
                         Diletační spojku.
                         Jak jsem vyráběl orobinec. 
 
 
Omlouvám se všem, kteří čekají na jednoduché stavební výkresy. Nestačím je zatím kreslit.
 
 
 
STAVBA STANIČNÍ - VÝPRAVNÍ BUDOVY.
Měl jsem nápad postavit podle skutečnosti budovu železniční stanice Letovice. Pracně jsem si obstaral různá její výkresy včetně i výkresu kolejiště stanice. Po nakreslení budovy a jejím porovnání s velikostí délky stanice nastalo překvapení. Budova je úplný trpaslík k velikosti stanice. Ověřil jsem si to i na neinformovaných návštěvnících. Totiž: co je 20 cm proti necelým 800 cm! ST 1 je v km 203,133 a ST 2 je v km 203,971; což je 838 metrů! To nepočítám ještě km vyhýbek. I stanice délky 350 cm (náš Chudín) je pořád ministanicí. A nám se zdá, že staniční budova je jaksi malá pro tuto stanici.
 
 
 
 
 
 
STROMOVÁ  KULATINA.
      Při stavbě pily jsme museli řešit skládku stromové kulatiny - kmenů. V naší velikosti nebyl problém vyrobit kmeny o průměru 2 mm a více. Problém nastal, jak zhotovit takzvanou tyčovinu (lidově zvanou rygle), která má průměr od 0,5 mm. Čas (podzim) ale tento problém vyřešil za nás. Nápad přišel při úklidu listí. Řapíky od listů javorů, akátů, kaštanů a ořechů nabídly pomoc a skládka tyčoviny mohla vzniknout. Můžete také vyzkoušet. My jsme spokojeni.
 
 
Telefonní a telegrafní vzdušné vedení
 
      Nedávno jsem četl na diskuzním fóru dotaz na přechod telefonního a telegrafního vedení přes mosty a tunely. Zde jsou naše poznatky, pokud mám sahá pamět a co se nám podařilo zjistit se zbytků těchto staveb.
        Vzdušné vedení bylo v místech, kde se nedaly postavit dřevěné sloupy - tzn. mosty, opěrné zdi, upevněno na trubkových sloupcích s konzolami, připevněných ke zdím, zábradlí apod. nebo přecházelo údolí pod mostem.
        Před tunely bylo vedení ukončeno na dvojitém sloupě, u kterého stála zděná stavba (boudečka), do níž bylo vedení svedeno. Odtud pokračovalo tunelem v kabelu uloženém ve štěrkovém loži u zdi tunelové roury nebo upevněno na zdi roury. Na konci tunelu byl kabel opět ukončen stejným způsobem. Na trati BRNO - BLANSKO jsou ještě dvě tyto stavby zachovány. Jedna doposud stála u tunelu č.7 a druhá stála u tunelu č.10 u severního portálu ve směru ke stanici Blansko. U tunelu č. 11  (Dlouhá u Březové /Svit.) bylo vzdušné vedení převedeno přes nízké nadloží tunelu. Dodnes ještě patrno - průsek lesem nad tunelem. Dnes tímto průsekem vede pomocné vedení troleje.
 
          Toto řešení jsme použili i na našem kolejišti. Boudečku  jsme vyrobili z bílého kartonu. Její rozměr vzhledem ke skutečnosti malý - základna je čtvercového půdorysu 10 x 10 mm. Její výška je 18 mm. Na straně ke kolejím jsou jen dřevěné dveře o velikosti 5 x 15 mm. Stavba stojí na betonové desce 12 x 12 mm a stejně široká je i stříška, téměř rovná, provedená se dřeva s dechtovým papírem na povrchu.  Tyto rozměry jsou pro velikost TT.
 
 
   
    Telekomunikační stavba v km 173,6 u zutneli č. 7...
  
   ... a telekomunikační stavba v km 177 u tunelu č. 10
 
Vzhledem k poškození stavby již nelze zjistit jakého tvaru byly dveře. Jistě byly dřevěné v dřevěném rámu. Totéž je i se zařízením na kterém končilo vedení vzdušné i kabelové. Pro zájemce mohu doporučit typ používaný v telekomunikacích. Rád poskytnu informaci. 
 
          Později přidáme i výkres dle skutečnosti.
 
 
 
 
    Stavíte na kolejišti opěrnou zeď nebo hluboký zářez?
 
  Stavba opěrné zdi nebo zářezu má svoje pravidla a ty byla popsána v mnohé literatuře. Většina z těchto staveb musí mít ještě ochranou zeď proti padajícímu kamení z terénu nad zdí. Zde je několik námětů k její konstrukci - je z 80. let 20. století. 
    Do skály nad zdí jsou zabetonovány železné I profily a mezi ně vloženy pražce.
 
       Tuto perfektní ochranou zeď najdete v km 173 (plus-mínus) za Adamov - zastávka nad opěrnou zdí nazývanou Galerie. U ní si opravdu připadáte jako na galerii, když pod vámi v hloubce několik desítek metrů jede vlak. 
 
  Potoky a potůčky.
   Je-li Vaše kolejiště tvořeno kopcovitou krajinou, nezapoňte na potoky a potůčky - mokré či suché. Malý námět pro potůček jsou tyto dvě fotografie, pořízené v terénu u Adamova.
    Klesání tohoto potůčky je větší než 20%.
 
Na trati Brno Česká Třebová i dnes najdeme něco zachované historie.
 
Toto asi bývalo závorařské stanoviště v km 201,1.
 
 
 
 
 
 
 
 
Toto jsou pohledy podzednicový trám a krov.
Pohled na místo stavby jako celku najdete v historii tratě Brno - Česká Třebová.
 
 
I toto patří k železnici:
 
SDĚLOVACÍ  BUŇKA.
 
 
 
 
 
Sklolaminátové buňky pro reléová a přejezdová zařízení.
Tato buňka byla vyráběna ve dvou velikostech a s oknem a bez okna.
Základní údaje ( větší verze ):
Čelní délka při podlaze bez tloušťky stěny je 565 cm, čelní délka v místě největšího zaoblení je 580 cm, tloušťka stěny je 20 cm, největší výška bez tloušťky střechy je 255 cm, nejmenší je 250 cm, tloušťka střechy je 20 cm. Vnější hloubka buňky je 300 cm. Čelní a zadní stěna je od pláště buňky ( boky + střecha ) zapuštěna dovnitř 30 cm. 
 
 
 
DILETAČNÍ SPOJKA.
   
     Velice často nám na dlouhých úsecích - 5 m a více - začali dělat problémy roztažnost materálů, a to jak kolejnic, tak i podkladových desek. Nejčastěji se tato roztažnost projevila porušením izolačních spojek nebo vybočením koleje na mostě. Při stavbě nové trati (Čeřany -Veselka) jsme vložili do dlouhého rovného úseku diletační spojku.
      Její konstrukce je tato:  Kolejnici spilujeme na polovinu tloušťky v délce cca 7 mm ( 3/4 délky kovové spojky). Protilehlou kolejnici spilujeme též, ale opačnou polovinu na stejnou délku. Obě poloviny musí jít zasunout do spojky. Po nasunutí do spojky jednu kolejnici ke spojce připájíme. Druhá kolejnice se musí ve spojce posunovat. Při montáži na místo vytvoříme mezi kolejnicemi ve spojce asi mezeru 1 mm. Je první vlaštovkou a bude pod přísným dohledem, jak se bude chovat.
 
 
 
 
 
Jak jsem vyráběl orobinec.
 
       Jako každý modelář i my máme na kolejišti rybník s bažinkami. Nejsou nic moc. Chybí v nich rákos, orobinec a další vodní rostliny. Rozhodl jsem se, že zkusím vyrobit orobinec. Rákos se mi zdá zatím náročný.
        Po dlouhém promýšlení jsem začal takto:  Manželce jsem ze šití zabavil jedno hedvábko příslušné zelené barvy. Niť jsem namočil do laku a počkal až visící a zatížená pěkně uschne. Po té jsem ji nařezal asi po dvou až třech centimetrech a konečky jsem namočil do hnědé barvy. Po zaschnutí jsem je rozřezal po jednom až jeden a půl centimetru. Barevný tenký papír jsem zeleným sprejem vystužil a po zaschnutí nařezal na tenké proužky od 0,3 mm do 1 mm. Z těchto proužků popdélnými šikmými řezy jsem nařezal listy délky 5 - 10 mm.
          V této chvíli nastala špičková práce. Lakovanou niť a papír slepit dohromady. Použil jsem disperzní lepidlo. Možno použít i jiné, záleží na vkusu tvůrce. Rostlinu jsem tvořil až se sedmi lísků. Mimo to jsem slepil i několik samostatných lístků bez květu. Výsledek si, prosím, ohodnoťte sami.
 
Obrázky z výroby....
 
 
 
 
 
....a méně podařené foto z konečného umístnění.
 
 
 
 
 
 
 
TOPlist